Byzantské umění se začalo vyvíjet společně s rozvíjením tradice křesťanství. To se začalo krátce po svém vzniku šířit přes celou Římskou říši. Když bylo roku tři sta osmdesát našeho letopočtu vyhlášeno křesťanství jako oficiální náboženství, otevřela se tím cesta k umění, které s náboženstvím velmi úzce souviselo. V letech tři sta devadesát pět byla poté Římská říše rozdělena napůl, na dvě části, a to Východořímskou a Západořímskou. Roku čtyři sta sedmdesát šest se o zánik Západořímské říše postarali barbaři svými nájezdy. Zbývající říše vyhlásila za hlavní město Cařihrad, nebo také Konstantinopol a Byzanc. V Cařihradě později vzniká charakteristická kultura, a to kultura byzantská. Tato byzantská kultura se udržela skoro tisíc let, navzdory mnoha válkám a rozličným konfliktům.
Šíření byzantského umění
Cařihrad se tehdy nacházel v místech, kde docházelo k setkávání tří nejhlavnějších civilizací, a to řecké, římské a východní. Tudíž nová kultura, která vznikla, podléhala množství rozličných vlivů a podnětů.
V roce 1453 se byzantské umění rozšiřuje díky ortodoxnímu křesťanství přes celá tato území:
· Bulharsko
· Srbsko
· Rumunsko
· Rusko
· Benátská republika
· Sicilské království
Rusko se potom stává středobodem celého ortodoxního světa. Byzantské umění také v západní Evropě jistým způsobem ovlivňuje Románské umění v desátém a jedenáctém století. Jeho rozvoji napomáhá hlavně Karel Veliký, který měl ve své době blízké kontakty s Byzantskou říší. Na pozvání Karla Velikého navštěvovali západní Evropu byzantští umělci a také učenci.
Hlavní charakteristiky byzantského umění
Charakteristickými znaky byzantského umění byly převážně:
· Mozaikové obrazy a ikony, které zobrazovaly postavy z křesťanství a jeho dějin. Mozaiky se vytvářely z nepravidelných barevných kostiček. Ty byly potom získávány:
ü z mramoru
ü z keramiky
ü ze skla
Kostičky mozaiky se zasazovaly do cementové malty, kde se pozadí mozaiky ještě vytvářelo s pomocí pozlacených destiček.