Průmyslová keramika dobývá svět a nahrazuje kovové materiály ve strojírenské výrobě. Možná vás napadá, že přece keramika je natolik křehká, že stačí upustit keramický hrnek na podlahu, a ten se rozletí na tisíc kousků, což je samozřejmě pravda, ale technická keramika není ta klasická hliněná. Výroba keramických dílů průmyslové kompozitní keramiky je docela odlišný proces. Jaké jsou vlastně výhody těchto výrobků?
Elektrická vodivost – potřebujete-li zajistit, například při bodovém sváření, aby středicí a dorazové trny nevedly elektrický proud, docílíte to pouze kompozitním materiálem, nikoli kovem. Kompozity jsou zcela nevodivé, a v tomto smyslu bezpečné jak pro obsluhující personál či stroje, tak i pro samotné výrobky.
Koroze a kontakt s vodou – koroze na povrchu ocelových prvků, například zde jmenovaných dorazů a středicích trnů, může způsobit nepřesnost výroby, kde se počítá každá desetina a někdy i setina milimetru. Kovy reagují s vodou a vlhkostí, což komplikuje výrobní proces, ovšem průmyslová keramika je vůči vodě a vlhkosti zcela netečná a nekoroduje.
Minimální odvod tepla – keramika se vyznačuje minimálním odvodem tepla, tyto komponenty se prakticky nezahřívají, což je opět při výrobě jistou výhodou.
Odolnost vůči otěru – mechanické opotřebení kovových dorazů je větší, než u keramiky, tím pádem je výrobní proces přesnější, a není nutné tak často tyto dorazy měnit za nové.
Zachytávání okují – komplikace ve výrobě, například na automatických svářecích, montážních a lisovacích linkách, vytváří i okuje a kovové špony, které se na kovové dorazy mohou s pomocí chladicích olejů a emulzí doslova nalepit. V tomto směru je keramika odolnější, nemá takovou přilnavost, jako kov.
Chemická odolnost – průmyslová keramika nereaguje s louhy či kyselinami, což je další plus zejména tam, kde s těmito nebezpečnými látkami přichází provozní nástroje a pomůcky do styku.