Na úvod by bylo vhodné říct, že určitě i lidé, kteří nemají vysokoškolské vzdělání tak mohou žít plnohodnotně, ale vzdělání není pouze otázka školství, ale začíná už v naší schopnosti komunikovat, obstarávat si potravu a zajistit si potřebné podmínky pro obydlí.
Úroveň vzdělání, které je možno dosáhnout je hodně dána i oblastí světa, kde se zrovna nacházíme. V rozvojových zemích je mnohem náročnější školského vzdělání dosáhnout než li ve vyspělých státech, ale ke vzdělání minimálně na základní škole povinné. Může se určitě stát, že člověk narozený v rozvojové zemi se dostane i na vysokou školu, ale je to pro něj mnohem složitější a pravděpodobně a i finančně náročnější než pro člověka například z Evropy.
Vzdělání v různých vyspělých státech se také velmi liší. Některé země jsou více pokrokovější než jiné a velmi záleží na společnosti, která v dané zemi žije a samozřejmě také na vládě, jak se způsobem vzdělávání nakládají. Obecně je považováno za vhodné vyvíjet školský systém dle aktuálních potřeb a také hledat inspiraci v tom jak to funguje jinde. Aktualizace školského systému je vždy nutná odzkoušet jelikož bez této zkušenosti by se vývoj školství pohyboval pouze na teoretické rovině, která nemusí úplně odpovídat praxi. To jak je školský systém funkční je ovlivňováno nesčetnými faktory, ale obecně lze říci, že záleží nejvíce na daném systému a na nátuře společnosti jež tento systém využívá.
To co funguje v severských zemích nemusí fungovat v Rakousku jelikož lidé jsou zde jiných zvyků a tradic. Vše je vždy nutné vyzkoušet. Nelze odsoudit daný vzdělávání systém jen na základě domněnek. Vzdělání nás provází celým životem. Stále se učíme nové informace a je jen na nás jak je využíváme. Chtíč vzdělávat se je více či méně v každém z nás, ale záleží poté na naší vůli a disciplíně jak moc chceme tento pocit rozvíjet či tlumit.